Stačí jen přehodit písmeno aneb Reakce versus kreace

Nevidíš, huso, tu zelenou?? Huláká řidič vedlejšího troubícího auta, ťuká si na čelo a divoce mě předjíždí. Asi spěchá…

Co se se stalo? Co jsem udělala špatně? Jela jsem přece skoro hned. Nebo ne? Možná nejsem tak dobrá řidička. To je ale hrozné, takové chování. Zase na to budu celý den myslet. Asi jsem fakt neschopná…

Dost, prosím.

Zastavte ten proud myšlenek v hlavě. Nemusíme nechat ostatní, aby nám svou reakcí pokazili celý den. Nemusíme si ho vlastně kazit sami.

Žijeme své životy den za dnem.

Děláme, co jsme se naučili.

Děláme, na co jsme zvyklí.

Děláme, co se po nás chce.

Myslíme, konáme, žijeme stereotypně, automaticky. Naučili jsme se REAGOVAT.

Navykli jsme si okamžitě vytvořit soud, hodnotit, popsat, porovnat a někdy rovnou… zahodit.

Ta vypadá! Co to má na sobě? Jak to se mnou mluvíš? To jsem neměl! Pořád mě kritizuje! Měl jsem se ovládnout, co si o mně bude teď myslet?

Setkali jste se s podobnými větami? Myslím, že ano. Někdy nám jdou hlavou celý den.

Tak schválně, jak reagujete:

Když vás někdo předběhne ve frontě?

Když na vás zatroubí auto?

Když vidíte ve schránce složenku?

Co vás napadne jako první? Co uděláte? Řeknete?

Máme ale jinou volbu? Nebo jsme opravdu pouhými oběťmi situací, které se nám dějí zvenku?

Jak nepodlehnout automatu v nás a zastavit nikdy nekončící kolotoč v hlavě?

Co zkusit myšlenky usměrnit a naše reakce na životní situace změnit?

Reakce je automatická odpověď na určitý podnět.

Kreace je odpověď vědomá. Jazykový rozdíl? Jedno písmeno k.

Rozdíl ve významu? Obrovský.

Reagujeme pořád stejně, z pozice oběti. Nemůžu to změnit.

Oproti tomu stojí kreace – tvorba.

Někdo nás naštve. Už se chystáme reagovat, vybuchnout, v hlavě nám jedou negativní myšlenky.

Zkusme se na malou chvilku zastavit. A stát se pozorovatelem. Být nad situací, ne v ní. Zkuste situaci popsat. Co vidíte?

Troubí, předjíždí mě… To je… Ne! Zastavím se.

Akceptuji, že v tuto chvíli to prostě jinak neumí.

Přijímám to. Odpouštím mu.

Zkuste si vyčistit danou situaci hned.

Pokračovat dál s čistým štítem. Netahat si s sebou celý den: on se na mě dnes podíval špatně. Je to otázka pár minut, otázka cviku.

Buďte TVŮRCI.

Proč je tedy důležité být v životě kreativní a tvořit?

Vždycky jsem cítila, že ve mně dlí nějaký potenciál. Známky ve škole tomu ale příliš nenasvědčovaly. Že bych byla předurčena k úspěchu. (Co ze mě vlastně bude?)

Ale jak s tím pocitem naložit? Kde ho projevit? A co to vlastně je? Práci jsem dělala, jak to jen šlo. O děti se starala, o domácnost. Nějak to nestačilo. Ten pocit, ano, tak je to pro mě v pořádku, to jsem já, nepřicházel. Radost také ne.

Až různé životní zkušenosti a strasti mě přiměly k tomu, abych si uvědomila, že já jsem TVŮRCE. A dnes už vím, kdo jsem a kam energii a potenciál vložit.

Utváříme si každý okamžik života. Každý den, měsíc i rok.

Reakce je jako hladká cesta ve vyjetých kolejích. Zábava nic moc, ale vím, co zase bude, co můžu čekat. Pocit? Zase jsem to nezvládl/a. Anebo žádný. Život prostě ubíhá.

Kreace je tvorba. Obtížnější cesta někdy ještě neprošlapaná. Jako jízda v kočáře v hlubokém sněhu. Výsledek nejistý. Pocit ze sebe? Stojí to za to. Poznávám sám/sama sebe. Každý den.

Je to proces, cesta. Nechtějte po sobě vždy hned dokonalou reakci.