Letím letadlem, které míří do Skotska, a myslím na Williama Wallace, který udatně bojoval za svůj národ. Vzpomínáte na neodolatelného Mela Gibsona ve filmu Statečné srdce? Přibližně deset kilometrů nad zemí si kladu otázku: Jakou mám vlastně teď vládu nad svým životem? „Milý pane pilote, věřím, že svou práci děláte dobře. Můj život je právě...
Pořád jen přežívám… Vůbec nemám pocit, že žiju… Zase bych chtěl/a žít…! Jsou vám tyto povzdechy blízké? Ve svém okolí je slýchám velmi často. A není to tak dlouho, kdy doprovázely téměř na každém kroku i mě. Tak si dnes posvítíme na to, co s podobnými pocity udělat a jak zase opravdu ZAČÍT ŽÍT. Kde...
Jsme na jedné lodi. Říká pan doktor Radkin Honzák. Významný český psychiatr. Lékař, kterého si velmi vážím. Sám prošel těžkou nemocí. Byl mu diagnostikován malobuněčný karcinom. Byl léčen chemoterapií i ozařováním. Mám velkou radost, že odpověděl na pár mých otázek. Pane doktore, co si představíte, když se řekne vědomé uzdravování? Představuju si, že konečně člověk začne dělat...
-Tak už to dál nejde, musím něco udělat. Hned. -To si jako děláš srandu? Teď, když jsem se tomu tolik věnovala? Dala tomu spoustu času a péče? Teď to chceš MĚNIT? -Ano. Cítím to tak. Potřebuji tu změnu udělat. Je prostě součástí mé cesty. Prostě musím. Právě jste svědky rozhovoru jedné mojí částí s druhou....
Byli jste někdy nemocní? Hodně nemocní. Bylo Vám někdy opravdu pořádně zle? A říkali jste si: PROČ? Proč právě já musím tak trpět? K čemu to celé je? Dříve jsem si u běžných nemocí myslela, že jsem prostě jenom něco chytla. Řešení? Půjdu k lékaři, přeléčíme to a… jedu zase dál, ve stejných kolejích. Nebyl čas...
Také v sobě často řešíte tyto věty, které slýcháte od okolí? Ty to moc prožíváš! Nebo: Moc přemýšlíš! Nebo: To musíš s citem! TAK CO TEDY? JAK TO MÁ VLASTNĚ BÝT? Tělo, nebo duše? Hmota, nebo energie? Často svádíme boj mezi hlavou a srdcem. Pořád stejný souboj, celý život. Co v našich životech vlastně převažuje: když...
A je to tady. Zase pátek! Hurá, děti se vracejí domů. Nebo: ach jo, děti (zase) odjíždějí. Nebo: bude chvilku klid. Nebo: to zase bude klidu až moc… Dva rodiče, dva domovy, dvě domácnosti, u tatínka, u maminky. Čtyři osobnosti, čtyři osudy. Zážitky, stěhování, hledání věcí, stesk, ale také radost, shledání, intenzita, odpočinek. Typický dialog...
To je nespravedlivé! Jakto, že někdo má rodiče, partnera, děti, práci, peníze, a ještě k tomu je zdravý?! A někdo jiný má partnera (skřípe to) děti (nezvládá to) rodiče (už vůbec ne) práci (nebaví ho). A ještě ke všemu je zdravý! A další má skvělou rodinu, výbornou práci… a tamta je mladá, úspěšná, hezká, a...
Občas dělám spontánní rozhodnutí. Prostě rychlá. Přijde nápad a než stačí projít mozkovou kontrolou, jdu ho realizovat. Protože už vím, že za pár chvil můžou dorazit pochybnosti a racionální důvody, proč to či ono raději nedělat. A taky vím, že ten nápad je… prostě dobrý. Podobně to bylo i s rozhovorem s Mudr. Janem Šulou....
Nevidíš, huso, tu zelenou?? Huláká řidič vedlejšího troubícího auta, ťuká si na čelo a divoce mě předjíždí. Asi spěchá… Co se se stalo? Co jsem udělala špatně? Jela jsem přece skoro hned. Nebo ne? Možná nejsem tak dobrá řidička. To je ale hrozné, takové chování. Zase na to budu celý den myslet. Asi jsem fakt neschopná…...
