A je to tady. Zase pátek! Hurá, děti se vracejí domů.
Nebo: ach jo, děti (zase) odjíždějí.
Nebo: bude chvilku klid.
Nebo: to zase bude klidu až moc…
Dva rodiče, dva domovy, dvě domácnosti, u tatínka, u maminky. Čtyři osobnosti, čtyři osudy. Zážitky, stěhování, hledání věcí, stesk, ale také radost, shledání, intenzita, odpočinek.
Typický dialog probíhá takto:
-Máme střídavou péči.
-Proboha! To je to nejhorší, co jste dětem mohli udělat!
-Zkazila jsi/zkazili jste dětem život!
-Děláme, co můžeme. Děti mají oba rodiče. Oba fungujeme.
-Ale…
Ano. Děláme to nejlépe, jak jsme v danou chvíli schopni. Před lety jsme se takto rozhodli. Děti vyrůstají s oběma rodiči. A přesto s každým zvlášť.
Neříkám, že je mi vždy dobře. Není. Je mi smutno. Zpracovávala jsem a zpracovávám výčitky, stesk, očekávání, dotěrné otázky, komunikační zádrhely.
Ale z každé situace se buď po….., nebo si na ní najdeme něco pozitivního. Pro sebe i pro ostatní.
Zkusme se na věc podívat z jiného úhlu.
Máme děti, protože jim chceme dát to nejlepší ze sebe. Aby se od nás mohly učit a pak zase jít dál. Pouto s nimi nám zůstává po celý život. Pokud budeme chtít.
Každý si na začátku asi malujeme, že život bude probíhat podle našich představ a plánů, ale ne vždy tomu tak je.
Když se lidé rozejdou, ale jsou schopni se ohledně dětí domluvit, může střídavá péče probíhat v klidu, a dokonce být přínosná pro všechny strany.
Je to o rovnováze a harmonii.
Děti nás učí.
Vidí situace jiným, ještě nepokrouceným pohledem. A často vnímají a cítí mnohem víc, než jsme někdy ochotni si připustit.
Nelíbí se vám, že je ovlivňuje jiný partner jednoho z rodičů, prarodič nebo kdokoli další? Taky jsem to řešila…
Dnes už vím, že je dobré děti nechat. Udělají si obrázek sami. A z každého člověka si vezmou něco, co je pro ně dobré a v danou chvíli důležité.
Není to vždy snadné, ale je třeba je trochu pustit a důvěřovat jim.
Já cítím, že moje děti vědí, co dělají.
Střídavá péče může být pro děti přínosná. Poznávají nové lidí, názory, životní styly, úhly pohledu. Učí se samostatnosti. Zodpovědnosti a toleranci. Spolupracují.
A někdy taky ne. :-)
Jejich život může být pestřejší.
Když uvážeme svá ega na řetěz, umožníme svým dětem prožít dětství v lásce, radosti a bezpečí. A děti tak získávají důvěru, že láska rodičů je s nimi stále, ať jsou kdekoli…
Co nepomáhá nikomu ze zúčastněných?
A co je naopak velice prospěšné?
Co dělat, když už to je?
Přijmout to.
Ano, i přesto, že máme střídavou péči, JSEM DOBRÁ MATKA/DOBRÝ OTEC.
Když děti odjedou, využívám svůj čas. Pro své vztahy, projekty, koníčky. Pro sebe.
Vím, že moje láska je s dětmi stále. Já jsem s nimi stále.
Jsem tady pro ně a oni to vědí. A jsem tady také a hlavně pro sebe.
Uvnitř cítím spojení, které spolu neustále máme. Jsou moji a nikdo mi je nemůže vzít. (I když vím, že je mám jen půjčené.)
Jsem MATKA, ale také ŽENA a ČLOVĚK. Je dobré si to občas připomenout.
Trápí vás připomínky jiných lidí?
V klidu se zastavte se a zkuste si položit následující otázky:
Opravdu mě tento člověk, který nebyl a není v podobné situaci, může hodnotit?
Co ví o mé situaci? O mých dětech?
Chodí v mých botách? Žije v mém těle?
(Platí to samozřejmě i naopak: co víme my o člověku, kterého hodnotíme a odsuzujeme?)
Přijetím toho, co se v našem životě děje, můžeme udělat další krůček na naší cestě VĚDOMÉHO UZDRAVOVÁNÍ.
Přeji nám všem spoustu sil a spoustu lásky pro naše děti.
A na závěr mám pro vás překvapení. :-)
Rozhlasový pořad Střídavá péče očima dětí, které v ní žijí.