Z housenky motýlem aneb Nebojte se vybarvit

Už nedokážu být jako dřív, říká housenka.

Něco se kolem mě mění, přestávám rozeznávat svůj starý známý svět.
Skrze mlhu vidím rozmazaně, nevím, co se děje.
Jen cítím, že je to něco velikého. Něco nového se rodí.
A zároveň do starého už se vrátit nemůžu.
Nevím, co to je a trošku se bojím…

Když jsme zakukleni a zavřeni ve svém navyklém tunelovém vnímání, nevnímáme svět kolem.
Žijeme ve své kukle, ulitě nebo škatulce, ve svém omezeném prostoru a jsme přesvědčeni, že nic víc už není.

Možná lehce připouštíme, že něco venku existuje, ale není to pořád.
Když ale spatříme krásu, zažijeme dechberoucí okamžik, máme silné uvědomění nebo vhled – prožijeme, jak se v nás něco dotkne, něco se v nás změní.

Jinak je neznámo sice vábivé, ale taky nepředvídatelné a nebezpečné.
Navykli jsme si na to, co považujeme za JISTÉ a chceme se toho držet zuby nehty.

Pak jednoho dne něco UVIDÍME a kukla praskne.
Vykoukneme z okýnka a můžeme si všimnout, že kousek za hranicí toho, co pro nás bylo až dosud jediné známé, je něco mnohem většího.
Je to lákavé a voňavé.

Taky jsem žila v tomto známém a úzkém prostoru jako spousty dalších lidí a neviděla nic víc kolem.
Jen ve mně byl odjakživa hlásek, který měl jasno.
V minulosti byl ale příliš tichý a trvalo mi dlouho, než jsem ho zaslechla.

Jako hlas pikoly ve velkém orchestru, která je sice maličká, ale její zvuk je časem nepřeslechnutelný.

Je to důvěrně známý příběh.
Povídáme si na úvodním rozhovoru a žena říká:

Něco mě k Vám přitáhlo.
Neumím to vysvětlit hlavou, jen to cítím někde uvnitř.
Cítím, že chci víc, že se chci cítit jinak.
Že je to celé jinak, než mi doma říkali.

Už jsem prošla kurzy, načetla informace, ale stále to není ono.
Pořád přemýšlím, nevím, jakou techniku kdy zvolit.
Myšlenky se mi honí hlavou, už nevím, čemu mám věřit.
Nevím ani, jestli věřím sobě, asi ne…

A mám pocit, že Vy jsi tím prošla, že mi budete rozumět.

Hrudí se mi rozleje hřejivé teplo a zbystřuji.
Moc dobře znám ten pocit a to místo.

Místo přerodu

Představte si, že jdete pomalu do teplého moře.
Stále cítíte půdu pod nohama.
Až najednou… tam není a vy se noříte.
Není už cesty zpět. Proud vás táhne a vy musíte plavat.
Cesta za dobrodružstvím začíná.

Už jste některé věci uviděla. Hodně toho prožila.
Hodně jste zvládla a zvládáte, hodně umíte.
Byla jste vždycky hodná a přizpůsobivá.
Všichni vás obdivují, jak jste silná.

Možná už ale nechcete být…
Už jste unavená. Pořád dokola stejné pocity.
Chcete spočinout… zastavit se, nadechnout, zklidnit.
A z tohoto místa uvidět mnohem víc.

Proč zůstáváme tak dlouho v kukle?

Je to pohodlné a známé.
Falešná jistota bezpečí, které nás obepíná. Ale také příliš sešněrovává a omezuje.
Ztrácíme důvěru, že za hranicemi něco opravdu je.
Co je cizí, není bezpečné – říkala máma.
Smrádeček, ale teploučko.
Nic se nám tam nemůže stát.

Co když nás jako motýla nebude mít nikdo rád?

Navyklé věty, kterým jsme uvěřili.
Když už kokon začíná praskat, není cesty zpět.
Zesilující světlo je příliš vábivé.
A svoboda tak lákavá.

Tak roztáhněte křídla dokořán.
A…

Vybarvěte se.

Ty ses nám ale pěkně vybarvila!
Známá, ne moc pozitivní konotace, že ano?

Jako by vybarvení se znamenalo:

• Dosednout do své síly a energie.
• Dosednou do své moci.
• Přestat se nechat vtahovat do příběhů, které naše hlava vytvořila.
• A taky nevěřit příběhům, o kterých si myslíme, že je o nás tvoří druzí.
• Nebát se ukázat, jaká jsem.

A co když je to právě ono?

Ukázat svou pravou barvu, své hodnoty, vyjít naplno ze svého stínu.

Pokud jen trochu cítíte, že postaru už vás to dusí, třeba nastává váš čas na proměnu.
Situace se opakuje a vás se to stále hodně dotýká.
Vaše vnitřní touha, hlas pikoly, zesiluje.

Správný čas pro vykročení je vždy jen teď.
Není víc.
Je jen Život sám. A ten se děje v každičkém teď dál a dál…

Pak jsem tu pro Vás.
Transformativní koučka pro odvážné ženy v přerodu.

I Vy se můžete rozletět a ochutnat nektar z prostoru, který je stále přítomný.
A blíž, než jste si kdy myslely.

Zarezervujte si bezplatný hovor se mnou.
Nebo rovnou transformativní sezení. 

Bude mi ctí vzít Vás sem do tohoto prostoru.

S láskou,

Helenah 🌊