Rozhovor s Janem Vojáčkem o důvěře, napojení a návratu k sobě

S panem doktorem Vojáčkem jsem se potkala v Rožnově na Kongresu inteligentního pohybu. Velmi se mnou rezonují názory tohoto sympatického lékaře funkční medicíny, který se nebojí o zdraví a nemoci mluvit otevřeně a trochu jinak. :-)

Mám radost,  že odpověděl na pár mých otázek. Někdy není třeba mnoho slov, aby se vyjádřilo potřebné.
Užijte si rozhovor!

Pane doktore, jsme v situaci, když se vědomě či nevědomě uzdravujeme – jako společnost i jako jednotlivci. Změna a nejistota jsou teď všude kolem nás.
Co pozitivního a léčivého nacházíte na tom, co se s námi teď děje?

Každý tlak vytváří v rámci zachování rovnováhy protitlak. Současný tlak ega a nezdravého rozumu dává možnost duchovně růst. A to je zásadní.

Co si představíte, když se řekne vědomé uzdravování?

Že se zapomene na veškerá dogmata a mýty a přesvědčení, která máme naučena o nemocech  – a necháme se vědomě vést k uzdravení. Znovu, v přítomném okamžiku. 

Spousta žen za mnou přichází s tím, že jim je zle. Jejich duše už totiž klepou tak silně na dveře, že to nejde opomíjet… Může se člověk začít měnit dříve, než ho začne něco opravdu bolet?

Každý je jiný. Někomu stačí malý impuls, signál, někdo potřebuje skoro zemřít. A vše je v pořádku.

Cítím, že nás současná doba vede k odhazování přebytečného a ke zjednodušování. Jak to vnímáte Vy? Jak na to v každodenním životě?

Zjednodušení se někdy zaměňuje za povrchnost. Je to třeba rozlišit. Jedno-duchost má obrovskou hloubku. A ano, je třeba pustit to nefunkční, tíživé a o vše ostatní je postaráno.

S klienty se bavíme o tom, že v uzdravování je zásadní přijetí, rozhodnutí a odpuštění. Co Vám připadá jako nejdůležitější?

Hodnocení důležitosti je vždy otázkou ega. To nám nepatří.
Naopak pokud jsme ochotni přestat cokoliv posuzovat, již jsme na cestě uzdravení, ať je součástí ní přijetí, či cokoliv jiného.

Proč lidé raději zůstávají v roli oběti – značka: Jsem chudák, protože výchova, škola, vláda? Proč si život raději netvoří? Je za tím strach?

Ano, je za tím strach.

V Rožnově jste mluvil o matrixu. Jak se „odpojit od systému“, zůstat ve své síle, a přesto žít s radostí v dnešním světě?

Rozhodnout se pro to.

Vnímám kolem sebe – a znám to z dřívějška i u sebe – že chceme po okolí další a další rady, jak něco dělat. Často to ale nefunguje.
Naopak funguje začít si naslouchat – svému tělu, duši. Co když jsme ale zapomněli na hlas těla, ztratili s ním kontakt… Kde začít s uzdravováním sebe sama, když se pořád ptáme a ptáme „venku“ a uspokojující odpovědi nepřicházejí?

Odejít do samoty. Do přírody. Do tmy. Do ticha. Do klidu. Pokud to lidé dokáží, vrátí se jim napojení na důležité vedení a moudrost.

Jaké myšlenkové vzorce vidíte v ordinaci jako nejčastější? Co lidi nejvíce brzdí a „drží v hlavě“?

Strach, že nejsem dost dobrý.

Ženy mi často říkají, že si připadají jako muži. Jedou v kolotoči, na výkon, dělají, co se po nich chce, často na úkor sebe samé. Jak si představujete Vy sílu ženy?

Vidím laskavost, nadhled, přesah, péči, klidnou sílu, ale i vášeň. Větší vnitřní dynamiku, než vnější.

Když vidím své děti, občas se přistihnu, jak říkám: jsem ráda, že jsem nevyrůstala s mobilem v ruce… Dá se podle Vás rozlišit hranice mezi tím: vyzkoušej si to, zažij – a už to polož a pojď ven.

Děti reagují na nabídku a prostředí. Dle toho si vybírají. Je třeba aby nabídkou byly venkovní aktivity a prostředí, které se neupíná pozorností stále na technologie.

Jak vnímáte „výchovu dětí“? A co když má každý rodič jiný názor na život a dítě tápe?

Lidé jdou do svazků, aniž by znali sebe, a pak své životní nezdary svádí na druhé a ještě si pořídí děti, aby jim to zrcadlily. Tvrdý fakt. Jediná cesta za jakýchkoliv okolností je obrátit pozornost do svého vnitřního světa a začít se v něm orientovat. Partneři by měli najít společnou řeč dávno předtím, než mají děti.

Jaká chcete, aby z Emy vyrostla žena? Cítíte už dnes její sílu? ☺

Já nemám očekávání na Emu. Mám jen přání, ať překročí rámec našich rodů a nenechá se našimi vzorci limitovat. Ema je silný proud, který je někdy těžší udržet v korytu, děláme to nejlépe, jak umíme.

Jak si Vy sám udržujete pohodu a radost ze života?

Tím, že si nesu víru, že vše je vždy v pořádku a vždy vše dobře dopadne.

Děkuji Vám za milý rozhovor.