Nejkrásnější příběh vašeho života

Snad všichni milujeme příběhy.
Pohádky, snivé a romantické zápletky, odvážné hrdiny nebo dle libosti drsňárny.
Odvedou nás z našeho, často bolavého myšlení a alespoň na chvíli přenesou do jiného světa.

Věříme jim.
Jsou tak živé a vepisují se nám pod kůži  – slovy, obrazy, zvuky, hudbou….

Kde vlastně existují?

V našich myslích.
I když se odehrávají na plátnech a obrazovkách, jsme s nimi. V tu chvíli.
Jsme těmi hrdiny, dýcháme, milujeme, bojujeme. Jako oni.

Naše mysl je vytvoří k obrazu našemu.
Soused v kině má jiný příběh, má ten svůj. Vnímá jinak, všimne si jiného, dotkne se ho jiná postava…
Neseme si životem spousty postav a příběhů – O Popelce, Princezně se zlatou hvězdou, Iron Manovi, Bártu Simsonovi, Sheldonovi,…

Jsou v nás otisknutí.
Jako hodná holka, obětavá máma, výkonná manažerka, poslušná dcera, tichý manžel…

A když skončí pohádka nebo film?

Vracíme se do svého světa, svého myšlení o našem v životě.
A často pokračujeme v příběhu, který jsme rozepsali kdysi dávno nebo včera. Znovu naskočíme, uchopíme pomyslnou tužku a jedeme.

Tvoříme si příběhy o druhých i o sobě. A věříme jim.
Někdy prostě všichni uvízneme v myšlenkových sítích, kde se mrskají myšlenky jako chycené ryby.

A my na ně naskočíme a kucháme je a kucháme.
Rozpitváme je na prvočinitele a vytvoříme z nich nový příběh a scénář. A větvíme a vymýšlíme repliky tak, že nejlepší scénáristy světa strčíme do kapsy.

Můžeme si toho všimnout.
Že hlava bude pořád něco říkat.
Že ONI budou pořád něco říkat.

Že ŽIVOT je jinde.
Je v nás, je teď.
To ostatní jsou příběhy.

Zkuste se zeptat sami sebe:

Kde je teď můj život? A kde jsem já?
Když někdo vypráví příběh o mně – čí je to příběh a jak moc se mě týká?

 

Máte nějaký příběh, který se vám stále vrací a Vy hrajete hlavní roli?
A kdy se Vám naposledy podařilo všimnout si, že Vás se TO netýká?