Mami, proč jsi mi více neříkala, jak jsem hezká…?

Byly chvíle, kdy jsem záviděla mužům, že jsou muži. Mají nějak jednodušší život, myslela jsem si tenkrát.  Na věci šli spíše rozumem, emocemi méně. Učitelka je měla radši. Nemuseli se malovat a příliš řešit, jak vypadají. Nemuseli rodit… Tehdy jsem to tak vnímala.

Když jsem byla střední škole, a ještě před tím a potom taky, jsem měla pocit, že nejsem dost hezká. A to jsem byla výrazně mladší než teď a taky jsem byla o spoustu kil lehčí. Tak proč jsem to nevěděla? 

Od maminky jsem se vždy dozvěděla:

Namaluj se, vypadáš hrozně.  Opravdu dlouho jsem si to myslela… A pak pro změnu: Proč jsi tak zmalovaná? Dobře, člověk se vždy nezavděčí.

Na druhou stranu pro tatínka jsem byla od svého narození krásná. A pořád jsem. Myslím, že je na mě pyšný, i když to nedovede příliš vyslovit.

Až pár let po třicítce jsem zjistila, kdo jsem. Jakou mám sílu a že jsem krásná.

Mám kamarádku, která o sobě zoufale pochybuje. Má nádherné vlasy a krásné oči. I když má ve tváři smutek z toho, jak se odvíjí její život, je krásná. Chybí jí jen světlo, vnitřní žár.

Mám další kamarádku. Nevidí, že je krásná.  Nemá se ráda. Raději skoro nejí, aby jí zase někdo neřekl, že je tlustá. Jako kdysi…

Určitě někoho takového také znáte.

Nebo že Vy sama…?

Naši rodiče nám nechtěli ublížit. Neuměli to jinak. Nikdo je to nenaučil. Svůj nedobrý vztah k sobě jen předali dál. Nám.

Mám dvě krásné děti. Dceru a syna. Když se narodili, rozhodla jsem se, že jim budu říkat, jak jsou hezcí. Ne, aby byly pyšné a namyšlené, o tom to není. V našich končinách jsme zvyklí na to, že kdo se má rád, je divný a samolibý…

Čím dříve děti pochopí, že od jejich vztahu se sebou a k sobě se odvíjí celý jejich život, tím lépe.

Zevnitř ven

Krása vyvěrá zevnitř. Souvisí s našimi životními proměnami. Na své cestě jsem stejně jako vy posbírala a sbírám spoustu zkušeností. Zdaleka ne vždy hezkých. Změnily mě, změnily můj vnitřní svět a postoj k sobě samé. A rozhodně k lepšímu.

Krása není napodobování celebrit. Proč se snažit být někým jiným?! Každý jsme odlišný, díkybohu. Představte si, kdybychom všichni vypadali stejně, nebo jako někdo slavný…

Ne náhodou, když je někdo zamilovaný či šťastný nebo jen spokojený, říkáme mu, že září a úplně svítí.

Ty nějak záříš! Máš úplně jiné oči… Dozvídám se poslední roky.

Všimli jste si, že čím víc s někým trávíme času, tím se nám ten člověk zdá hezčí?

Máte to taky tak?

Jak se naučit vidět na každém něco krásného?

Začněte prosím u sebe. Jelikož na každém je něco krásného, ani VY NEJSTE VÝJIMKOU!  A není to o věku, pohlaví, sociální situaci ani statusu na facebooku.

• Postavte se k zrcadlu a pokuste se na sobě najít ALESPOŇ jednu krásnou věc. Rys, kousek, cokoli.

Ano, vím, někdy to prostě není lehké… Věkem, po nemoci nebo prostě životem přicházejí první vrásky, žilky, celulitida, kila…Znám to, vidím to v zrcadle denně. Ale taky vidím ženu, která má nádherné oči a v nich světlo, které prostě nechce nechat uhasnout.

Můžete to zkusit i vy.

• Zaměřte se na totéž u ostatních lidí, nejlépe tzv. cizích. Až půjdete do obchodu, na poštu nebo úřad, vyberte si jednoho člověka.
  A nemusí vám být ani obzvlášť sympatický. Zkuste na něm najít COKOLI hezkého. Uvidíte, podaří se vám to. Trénujte! A uvidíte, možná se k vám začne okolí i jinak chovat…

My ženy jsme nádherné dílo přírody.

A opravdový Muž ví, že žena si zaslouží velikou úctu. (A platí to i naopak.) Jak říkával můj milovaný Vladimír Kafka:

Láska a duše jsou obě ženy.

Buďme prosím hrdé na to, že jsme ŽENY.

Buďte vy hrdá na to, že jste ŽENA. 

Když najdete krásu v sobě, můžete ji dávat dál. Jen žena, která si je vědoma svého vyzařování, své krásy a síly, je může šířit.

Když stojí ve své síle i křehkosti, prostě se to děje. :-)

Proto prosím nezapomínejte:

Ženami jsme proto, abychom rozsvěcovaly svět.