Kdy žena rozkvétá aneb Chvála zranitelnosti

Není to zase tolik let, kdy jsem se cítila nejistá, moje hlava byla zahlcená prožitky z minulosti, soudy ostatních a obavami z toho, co bude.

Bylo toho na mě dlouhodobě „moc“ a myslela jsem si, že lásku získám jen tím, že si ji urvu, někde tam venku.
Když se přizpůsobím, umenším a spokojím s málem, když budu hodná a vyhovím.

Tehdy jsem nevěděla, že láska prostě JE…

Nevšimla jsem si, že je tady stále k dispozici prostor, oceán klidu, velký prostor lásky, jehož jsme součástí, a který nás vrátí zpátky, když zapomeneme, kým ve skutečnosti jsme.

Myslela jsem si, že krásný vztah je jen pro vyvolené a že není důležité, jaký vztah mám já sama k sobě.
Necítila jsem lásku ani k sobě, ani k Životu.

Jsou to právě dva roky a kousek, kdy jsem byla docela rozbitá a zklamaná – nebo jsem si to alespoň myslela a zapomněla na svou celistvost – s kamarádkou na terapii k jejímu známému.

Pohlédla jsem do očí toho muže a věděla, že se děje něco velkého.
Hlava chvilku protestovala (už zase si nabíháš?), ale srdce a hlas uvnitř mě věděly své.
Bylo tam jedno veliké: VÍM.

Více než dva roky s úžasem sleduji, jak je možné žít ve dvou.
Jak může být koncept času věrným přítelem, kdy se s každým dnem vztah prohlubuje a posiluje. A ne naopak, jak jsem dříve často slýchala.

Jsem tolik vděčná za tento dar a možnost stát po boku opravdového Muže a nebát se být Ženou. Se všemi vlnami, náladami, slabostmi, zranitelností i projevovanou sílou a jistotou.

Velice často přicházejí ženy s tématem:

Už nechci být muž, už nechci být silná a všechno zvládnout.

Chci na chvíli polevit a nic nemuset…
Být sama sebou a dělat, co chci opravdu já…
Říct někomu to, co jsem nikdy neřekla a nebát se, že budu trapná, že mě poníží, budou hodnotit nebo odsoudí…

Baví mě sledovat cestu do ženskosti a mužnosti, po které jdeme zároveň.
Jak je ženská zranitelnost součástí síly ženy – a jaké to je, když si muž dovolí být na chvíli křehký, a přesto zůstává mužem.

Muž je šťastný, když může ženu chránit a naslouchat jí, když o něho někdo s láskou pečuje a naslouchá mu, když se svěří se svými plány a touhami.

Vnímám svůj vlastní rozkvět a těší mě, jak se vlní a voní a nikdy se nezastavuje.
I když život přináší i těžší chvíle, ale ten pocit absolutního přijetí, bezpečí a sounáležitosti, který vnímám se svým mužem, se nedá slovy ani snad uchopit.

Když vím, že můžu cokoli kdykoli říct a udělat a nikdy nezůstanu odmítnuta, nepochopena a nevyslyšena za zavřenými dveřmi.

Pro mě naprostý základ vědomého vztahu.

Když dojde k nepochopení či sporu, okamžitě se o všem bavíme.
Neexistují chyby minulosti, výčitky, tichá domácnost, stížnosti na druhého, křivdy a nepodpora.

Náš vztah prošel bouřlivými vlnami, hlavně na začátku, kdy jsme byli pohlceni jeden druhým jako oceánem a na hladinu vyplouvala témata a bolesti, jež si žádaly o pozornost.
Učili jsme se být spolu – a hlavně každý sám.

Na začátku, před vysněným partnerem, je totiž přijetí sebe, své ženské síly i zranitelnosti, vědomí si vlastní ceny a hodnoty a touha a odvaha.
Být pravdivá k sobě i k ostatním, protože oni jsou stejně dokonalí jako já.
Jen náš závoj myšlení nám často znemožňuje vidět právě velkolepost svou i druhých.

Že nejsou chyby, jsou jen prožitky a zkušenosti.
Že to, jak se nám něco jeví, co nám jde právě hlavou a co pocítíme, jsou jen vlnky na hladině, které ale nemusejí být trvalé.

Jsem na svého muže hrdá, jak přijal mé děti, jak se mužně dokáže postavit k různým rodinným výzvám, jak je vždy na mé straně.

Vnímám, že roste, vyvíjí se, a jde skrz počáteční strachy za hlasem své duše, inspiruje a léčí lidi s laskavostí a moudrostí sobě vlastní.

Když mi někdy mé myšlenky předhodí křivdy minulosti nebo obavy z toho co bude, když se život zdá být těžším – protože zapomeneme, že je to jen pocit a slova v hlavě, která nemusí být pravdou…

Všimnu si znovu a znovu, jaké štěstí nám dvěma bylo dopřáno.
Jak si ho tvoříme sami – svou pozorností a bdělostí. Nebo jsme si ho konečně „zasloužili“?

Nikdy nepřestanu děkovat, můj milovaný Tobě, Životu, hloubce oceánu, že nás spojil.

Věřím, že každý z nás může toto zažívat.
Každá z vás.
Pokud vás to volá, zarezervujte si bezplatný hovor se mnou. 

Protože láska a zázraky nejsou jen pro vyvolené.
Když se nebojíme být sami sebou a necháme zázraky, ať vstoupí do našich životů a dotknou se našich srdcí.

Co když Vás od zázraku dělí jedna jediná myšlenka? 

Jak to vidíte právě Vy? Jaký je Váš vlastní prožitek?