Autor Helena Hrachová

O autorovi

„Jsem Světlem na cestě vědomého uzdravování. Díky svým zkušenostem s těžkou nemocí dnes inspiruji ostatní a pomáhám jim vrátit do jejich životů radost, aby začali znovu Zářit.” Zajímá vás, kdo je Helena?>>

Stačí jen přehodit písmeno aneb Reakce versus kreace

Nevidíš, huso, tu zelenou?? Huláká řidič vedlejšího troubícího auta, ťuká si na čelo a divoce mě předjíždí. Asi spěchá… Co se se stalo? Co jsem udělala špatně? Jela jsem přece skoro hned. Nebo ne? Možná nejsem tak dobrá řidička. To je ale hrozné, takové chování. Zase na to budu celý den myslet. Asi jsem fakt neschopná…...

Muži a ženy v bílem aneb Síla slov

Situace první. V ordinaci. –Pane doktore, na obličeji se mi udělalo toto. Nevím, co to může být. Mám strach, aby to nebylo zase to, co před pěti lety. Víte, zhoubný nádor.  -Aha. Jasně. Je to rakovina. Vidím to už zdálky. To je jasné. Ani vás nemusím detailně prohlížet, ukažte, nemusíte chodit blíž. Paní kolegyně, pojďte...

Mámu i dítě si nosíme v sobě

Matku máš je jen jednu!  S tím souhlasím. A taky už jsem tuto větu vyslovila… Je to naše první velká žena. Porodí nás, kojí, opečovává, krmí, rozmazluje, vychovává, hladí, anebo taky někdy peskuje, kritizuje a tluče. Ne vždy je vztah s maminkou značka ideál. Často je to jeden z nejkrásnějších a nejbolestnějších vztahů zároveň. Ale...

Jsem sobec, no a co?!

Po mnoha letech, kdy mi členové mé primární rodiny vyčítali, že jsem sobec, jsem zjistila, že je to báječné. Ba co víc, nezbytné. Konečně to vím! Ano, jsem sobec. A každý den přináší nové možnosti k tréninku této dovednosti. Co to ale vlastně znamená? Význam slova sobec běžně vnímáme jako: člověk, který je příliš zaměřený...

Mami, proč jsi mi více neříkala, jak jsem hezká…?

Byly chvíle, kdy jsem záviděla mužům, že jsou muži. Mají nějak jednodušší život, myslela jsem si tenkrát.  Na věci šli spíše rozumem, emocemi méně. Učitelka je měla radši. Nemuseli se malovat a příliš řešit, jak vypadají. Nemuseli rodit… Tehdy jsem to tak vnímala. Když jsem byla střední škole, a ještě před tím a potom taky,...

Asi takovej pocit… aneb Jak se rozhodovat

Jsem Váha. Se vším všudy. Rozhodování je mé celoživotní téma. Téměř odmalička, když už za mě přestali rozhodovat jiní – protože jsem je konečně nenechala – jsem se rozhodovala velice obtížně. U podstatnějších a závažnějších rozhodnutí to šlo někdy kupodivu snadno, ale ta malá, každodenní… Ponožky, nákup potravin, výběr z jídelního lístku, kam pojedeme na výlet...

Proč právě vědomé uzdravování?

Když jsem byla malá holka, byla jsem občas nemocná. Jak už děti bývají. Nějaké ty zarděnky, neštovice, sem tam nachlazení, chřipka, angína, jednou zápal plic. Když se dostavila vyšší teplota, cítila jsem se na umření. V deseti letech se objevil atopický ekzém, ve dvanácti mononukleóza. Takové normální relativně zdravé dítě… Je vám to povědomé? Naučili...