Udělejte z průšvihu příležitost pro vaše zdraví

Jak vnímáte ne-příjemné situace v životě?  Průšvihy, problémy, starosti? Osobní, zdravotní, společenské.
Život jich přináší dost. Třeba situace, kterou teď prožíváme všichni. Bereme ji v podstatě jako negativní, jako opruz.

Co je ale jakákoli krize jen „jiný stav“, který přináší nové možnosti a příležitosti?
Zkuste se dnes na ně podívat jinak.

Krize jako změna

Krize jde ruku v ruce se změnou. Prostě věci jsou jinak. Ruku na srdce: většina z nás po změnách právě nebaží.
Proč? Protože změna přináší nejistotu. Možná právě vy změny milujete, je-li to tak, můžu vám jen gratulovat.

Jistoty jsou prostě známé a neohrožují nás. Víme už, co můžeme čekat. A to chceme. Předpokládat, očekávat. No change, please… Nejde to.

Změny přicházejí:

• Vnější: nevím, co bude s ekonomikou, jak na tom bude zdravotnictví, školství, apod.
  Můžu je ovlivnit? Obvykle moc ne.
• Vnitřní: mám strach, obavy, co mi změny přinesou. Co moje práce? Zdraví? Strach a pochybnosti narůstají. Ale třeba taky naděje, a dobrý pocit.
  Můžu ovlivnit, co se děje ve mně? Rozhodně ano. Minimálně částečně, než se to naučím. :-)

Krize jako příležitost

Je to šance pro nový začátek, pro zdravější mentální návyky, pro zdraví. Možná se vám ta představa líbí, ale nevíte, jak s tím naložit v životě.

Jak můžete využít nezvyklé situace pro vaše uzdravování?
Jak konkrétně můžete transformovat špatné pocity v dobré? Strach v přijetí a důvěru?

Určete si oblast pro změnu, po které toužíte

Možná vás láká:

• umět si poradit s vlastními s emocemi
• začít přijímat svou nemoc, obnovit zase své zdraví
• častěji se rozhodovat sama za sebe, získat větší odvahu
• najít si čas pro sebe, naučit se říkat NE
• změnit práci, říct DOST lidem, které jste poslouchala už moc dlouho?

Nebo cokoli jiného, co cítíte, že už potřebujete mít jinak.

První krok je uvědomit si to. Pak můžete zvážit, jaký další krok můžete udělat.
Zvládnete to sama, nebo by bylo fajn, kdyby vás někdo vyslechl, podpořil, dal vám tipy, co s tím?
Pokud ano, ráda vás provedu při osobní konzultaci. Vhodnou variantu si vyberte zde: 

Buďte vděčná za to, co máte už teď

Buď vděčná, za to, co máš.
Hm. Snadno se řekne, ale hůře dělá. Hlavně ve dnech, kdy je ouvej.
Vděk je ale nesmírně silný nástroj.

Za co můžete být vděčná? Co už teď máte a možná to přehlížíte?

Napište si třeba večer – 3 věci, za které ten den můžete být vděčná. Je to skvělý návyk pro vaše zdraví. A hlavně – hodí se ve chvíli, kdy není dobře.

A za co? Za všechno.

Za každodenní věci kolem sebe, za lidi kolem, za děti doma (ano, je to někdy výzva), za kvetoucí stromy, za možnost vzdělávat se i uzdravovat doma.
Za přátelé, slunce, vytoužený déšť…

A když nechcete psát a chcete něco udělat hned: zkuste pouhé, ale nesmírně léčivé: Děkuji.

A jak to mám teď třeba já?
Jsem nesmírně vděčná, že můžu i po nemoci pracovat. Že mám pro vás skvělou novinku, jak můžete vyjít zdraví naproti, když jste nemocná.
Že můžu doma pro vás tvořit ve společnosti krásné psí duše. Že děti jsou zdravé a spokojené.

Ne, ani můj život není procházka růžovým sadem. Ani po nemoci. Výzev je pořád dost. Ale přesto mám dost sil na to, abych v každé situaci řekla: Děkuji.

Ale to jsem já, vy si napište to vaše. :-)

Tady a teď děkuji za….

Buďte vděčná za to, za to, co ještě nemáte

Cože?! Ano, zní to neobvykle.
Říkáte: vždyť to ještě ani nemám a není mi dobře. A být za to vděčná? Tak to je to poslední…

Svůj život můžete měnit už teď – i když si říkáte, že ně něho stejně nemáte vliv.

Před lety mě vůbec nenapadlo, že bych mohla mít takovou moc a sílu. I když jsem spoustu věcí zvládla, vydržela, udělala, prožila. Měla jsem dojem, že to tak dělají asi všichni. Myslela jsem si, že věci prostě přicházejí, a já je nějak zvládnu. Anebo taky někdy ne.

Cítit za něco vděk – ten pocit jsem vlastně neznala. Zvládala jsem, zvládala,  – až jednoho dne přišla diagnóza – a já jsem zjistila, že ten velký úkol mám před sebou teprve teď.
Tenkrát jsem pochopila, že život za mnou přišel s otázkou:

Chceš teda žít, nebo ne?
Jak jsi to tolikrát myslela s tím, že už nechceš?  Teď se musíš rozhodnout. Za co jsi vděčná, děvenko?

Dnes už dokážu vděk procítit. Jsem nesmírně vděčná – sama sobě, že jsem se rozhodla správně.

Když jsem se rozhodla, že teď už chci žít a teď už jsem zdravá – uvědomila jsem si, jak velkou mají myšlenky moc.
Jak mi mé vlastní přesvědčení vytváří můj život.

A jak to udělat, když vám dobře není? To je právě ta správná chvíle – začít si příjemné pocity tvořit sama.

Říkáme přece: hm, věci se nedějí právě podle mých představ.
Přitom představy – jsou tím místem, kde se odehrává to, co chceme v životě prožívat. 

Jak to?

Mozek totiž nerozlišuje mezi tím, co se nám právě děje, nebo co si jen představujeme, že by se dít mohlo.
Věří tomu, co mu předkládáte.

Máme tendenci soustředit se na to, co nechceme.
Je mi špatně, ulpívám na to. Mám toho plnou hlavu. Zlobí mě děti, neposlouchá tělo? Jsem toho plná. Znáte to?

Naučili jsme se přehrávat si v hlavě nejhorší scénáře.
Naučili jsme se být nevědomými.

Jak můžete být více vědomá, pozorná a přítomná?
Je to dovednost. Dá se cvičit.

Zkuste to dnes jinak – na příkladu vděku:

Představte si věc, kterou chcete mít. Nebo jaká chcete být. Dejme tomu – zdravá. Možná právě teď řešíte nemoc. Cítíte se v tom sama.

Ale můžete si začít tvořit pocity zdraví.  Všechno vzniká totiž nejprve uvnitř, pak venku.

Jaké to bude, až budete zdravá? Kde budete? Jak se zase chcete cítit?

Zkuste představu propojit s pocitem, emocí. To je moc důležité.

Chemikálie, na kterých jedeme

Trénování vaší představivosti je to hodně důležité. Protože odvedete pozornost od toho, jak se cítit nechcete. To je to, na čem často lpíme.

Zaměřujeme se na to, co nechceme mít, zažívat, jaké nechceme být. Moc se soustředíme na to, co nechceme, aby se stalo.

Je prokázáno, že naše myšlenky vytvářejí v těle chemické látky.
Mám toho tak hodně, cítím se ve stresu, stěžuju jsi, jsem v depresi…

Znáte to?  Myslím, že my všichni. Ono se toho totiž těžko zbavuje. Je to totiž návykové. Jak to?
STRES…

Při stresu se v těle vytvářejí chemické látky, stresové hormony– hlavně kortizol a adrenalin. My jedeme, rychle, v naučených kolejích, v negativních programech.

Naše tělo si na tyto hormony navykne a začne je vyžadovat.
A my třeba nechceme – zase se vztekat, cítit se špatně, strachovat se z budoucnosti, která ještě není. Ale tělo to vyžaduje.

My ale na dlouhodobý stres nejsme uzpůsobeni. A tělo se začne brání tím, že začne protestovat – vytvářet nemoci.

Co s tím?

    1. Uvědomte si to.

Ano, teď v tom zase jedu. Já to znám ze situace, kdy se přistihnu, že třeba křičím na děti. Nebo si stěžuji. Nebo nadávám v autě. Dříve bych to vůbec nezaregistrovala.

Dnes už to na sobě poznám. myšlenky typu:  Zase to tu je. Tohle už to bylo. Zase to děláš.
Pozoruji situaci a uvědomuji si. Jako bych byla v kůži někoho jiného a viděla se. Dýchám….

A taky už rozeznávám projevy těla, které mi dává najevo, že mu v této situaci není dobře.

E-příručka UZDRAV SE JINAK

Představím vám 7 kroků, které potřebujete k tomu, abyste obnovila svou duševní kondici a tělesné zdraví.

Dozvědět se víc

2. Okamžitě převeďte pozornost na to, co vás baví,

Ano! Co Vám dělá dobře? Co vás těší, blaží, nabíjí?

Co můžu teď udělat, aby mi bylo dobře?

Geniální věta, kterou používám sama i s klientkami na konzultacích je.
Pokud to jen trochu jde, jděte a udělejte to. :-)

Jste nemocná a nevíte, kde začít?
Stáhněte si video zdarma, které vás navede, potěší a pohladí.