Může léčit, i zabíjet. Je to dobrý, laskavý sluha, ale i zlý, panovačný pán. 

Slova vypadají nevinně, ale leckdy nás dokáží potrápit celá desetiletí. Vzpomínáte si na některé věty svých rodičů? Já ano, a moc dobře. Dlouhá léta jsem je měla zaryté pod kůží a vyskakovaly na mě v těch nejnevhodnějších okamžicích. A nebyla to právě slova chvály a ocenění. 

Jak se vyjadřujeme? 

To je zase den! Hrozné počasí! Já ale vypadám! To se ti ale povedlo! Nepřej si mě! Já se z tebe snad zblázním! 

Běžné věty každodenního života. Ne nadarmo nás Toltékové nabádají: Miřte slovy přesně. 

Jak spolu souvisejí slova, emoce a tělesné reakce? Všimněte si těchto přísloví: 

Kolik mi toho naložili na bedra! Zlomil mi srdce. Ztuhla mu krev v žilách. Praskne mi z tebe hlava! Nemůžu to spolknout! 

Jak moc toho na sebe slovy říkáme! A pak se divíme, když máme problémy s páteří, srdcem, cévami, bolesti hlavy nebo žaludku. 

Které z těchto vět jsou ty vaše? 

Například řeknete: Jsem podrážděná. Někdo vás dráždí, něco vám vadí, něco nepřijímáte. Výsledek: podrážděný žaludek, případně játra, pokožka, střeva,…

Všechno souvisí se vším. 

A naše řeč a vyjadřování nám může často pomoci odhalit, jakými zdravotními potížemi trpíme a proč. 

Dávejte si pozor, jestli to, co říkáte, opravdu chcete. Dříve, když toho na mě bylo moc a byla jsem přetížená, jsem často říkala: Já chci jít do důchodu. A splnilo se mi to…

Nahraďte ji větou: Chci být zdravý. Jsem zdravý.

Odpouštění je velké téma. Hodně se o něm mluví, ale opravdu ho provozujeme? 

V našich končinách je časté lpět na svých proviněních i proviněních jiných, a nepouštět je. Pěstujeme si tak neustálou zlobu, křivdu, hromadu negativních myšlenek a emocí. Touto neustále se zvětšující úrodou si vytváříme dlouhodobý stres, a tudíž postupně také nemoci. 

Odpuštění, nebo spíše neodpuštění, má co do činění například se srdečními chorobami. Neodpuštění svazuje NÁS, ne člověka, který nám ublížil. On už to obvykle dávno neřeší. Ale my si vytváříme trauma, které se pak projeví na mnoha zdravotních úrovních. 

Odpuštění je způsob, jak se odpoutat od minulosti. Je to cesta, jak v myšlenkách a emocích neustrnout. 

Když člověk onemocní, jedna z prvních věcí, kterou by měl udělat, je odpustit. 

Je to základní uzdravovací síla. Prodlužuje život a učí nás vyrovnávat se s věcmi, které nás potkaly a my už si je nechceme dále nést. 

Můžete odpouštět sobě, ostatním, těm, co nám ublížili, situacím, zážitkům nebo minulosti jako takové. 

Důležité: odpustit znamená, vypustit z mysli, protože já jsem ten, koho myšlenky ničí. Neničí toho, kdo nám ublížil. 

ODPUSŤTE SOBĚ…

Základní, nejdůležitější, a asi nejtěžší. Nevíte, jak to udělat? 

Důležité je CHTÍT! Být ochotný odpustit. Připustit si to. Představit. 

Je večer. Je toho moc. Jste unavení, síly po celém dni už jsou téměř u konce. Děti jsou na tom ale jinak. Mají hodně energie. Křičí. Nechtějí jít spát, mají čas, ještě chtějí dělat něco jiného… Začnete křičet. Víte, že to nic neřeší, ale už to prostě nedáváte. Pak se jim omluvíte – v lepším případě - vyčůrat, pusu a spát. 

Sedíte v křesle a chcete si ještě chvíli číst. A v hlavě vám jede: neměla jsem křičet, měla jsem se ovládnout, zase řvu jako moje matka, to jsem přece nikdy nechtěla atd. 

STOP!

Co teď cítíte? Pocit viny, zlost, zklamání. Chcete se jich zbavit, že ano? 

Jdeme na léčivou trojkombinaci P.O.O. neboli Propouštím, Odpouštím, Omlouvám.  Můj systém zpracovávání emocí, který se mi velmi osvědčil a funguje. 

Stále sedíte v křesle. Zkuste se uvolnit...

Zavřete oči a představte si situaci: jste dozorce ve vězení, nebo bachař/ka, co vám vyhovuje. Jdete k cele, otevíráte ji klíčem, který máte na těžkém svazku dalších klíčů. Otevřete a propouštíte emoci. Řekněme například pocity viny. Říkáte jí: Propouštím tě. Jdi, jsi volná. Emoce odchází, odlétá, vznáší se… a vylétá malým, zamřížovaným okénkem ven z vězení. Může to být barevná koule, pták, motýl, nebo jen barevná mlhovina. Vyberte si tu svou. 

Poté odpusťte sami sobě. Řekněte si: odpouštím sám/sama sobě za to, že jsem v sobě držela emoci pocitu viny. 

Posledním krokem je omluva vašemu tělu. Řekněte sami sobě: Omlouvám se Ti, mé tělo, za to, že jsem tě ničila a ubližovala ti pocitem viny. 

Shrnutí techniky. Propouštění negativní emoce, odpouštění sám sobě za držení emoce a omluva tělu za devastaci. 

Technika, která trvá minutu, dvě. Propouštění, odpuštění a omluva. Tři silná slova. Léčivá trojkombinace. 

Cítili jste provinění, nastoupila výčitka, přišlo odpuštění a DOKONČENÍ celé situace. Konec. Už se k tomu nevracejte. Jedno provinění = jedna výčitka 

A nezapomeňte: techniku je možno zopakovat kdykoli dle potřeby. Věty si můžete napsat a nalepit místo pro vás důležité nebo si je nahrát do mobilu. 

ODPUSŤTE JIM…

Je to někdy tak těžké, odpustit. Pustit to. Když oni mi ublížili! 

Také to dobře znám. I mně ublížili, dotkli se mě. Dnes už vím, že i já jsem někomu dříve ublížila. Svým jednáním – akcí jsem vyvolala reakci. Nic se neděje náhodou. Co zasejeme, to sklidíme. 

Ten, kdo vám ublížil, jednal na základě toho, kde se právě nachází na své cestě osobního růstu, jednal podle své úrovně vědomí, jednal podle svých dosavadních zkušeností a znalostí. Nechtěl to udělat. Prostě musel. Neuměl to jinak. Ani vy ne. 

Další výbornou technikou, na odpouštění, zklidnění se a zastavení, je: 

Ho´oponopono. Jde o havajskou metodu, která v překladu znamená napravit chybu, udělat správně. 

Navrací nás z vnějšího chaosu k sobě, do čisté mysli, do přítomného okamžiku. Na nový začátek do bodu nula. Čistí naše negativní programy. Můžete ji použít hned, když cítíte nelibé pocity vůči sobě či jinému člověku. 

Připadáte si zahlceni informacemi? Máte pocit, že je toho na vás prostě moc? I v těchto situacích vám může technika prospět. 

Jsou to čtyři prosté věty: 

Miluji Tě – Prosím, odpusť mi - Omlouvám se - Děkuji Ti

Těmito čtyřmi jednoduchými větami uvolňujeme a čistíme současný okamžik. Propouštíme lidi, zvířata, slova a situace. A odpouštíme jim. 

TIP: Věty si můžete říkat například při každém výdechu nebo při procházce třeba lesem. Vyslovte je s každým dalším krokem. A opakujte je tak dlouho, dokud neucítíte úlevu a další šanci začít znovu. Teď a tady. S každým novým nádechem přichází nový výdech. 

U všech technik odpuštění je důležitý prožitek. 

Ve vaší představě, i když odpouštíte člověku tváří v tvář. 

Říkáte mu: Odpouštím Ti. Cítíte to zároveň, nebo jen říkáte?  Je velmi podstatné propojit prožitek, slovo, a je-li to možné, i dotek. 

Odpuštění je převážně vnitřní záležitost.