Mám doma na zrcadle nápis: JSEM NEJLEPŠÍ. Reakce jsou různé. 

To jako já, nebo ty? Ptá se lehce zmatená návštěva. Každý. Kdo bude chtít. U nás se moc nenosí, chválit se. Vlastně samochvála smrdí. Zatímco podceňování jen kvete… 

Někdy se opravdu snažíme a můžeme se přetrhnout… a nic. Nejen, že si toho nikdo nevšimne, ale o pochvale si můžeme nechat jen zdát. 

Nikdo nás neocení… a my se zlobíme. A my zase neoceníme je a tak to jde pořád dokola. 

Přitom jedeme každý den na 100 %, někdy i na víc, plníme úkoly, prostě fungujeme tak nějak samospádem. Dokud nás něco nezastaví… Snažíme se vyhovět, přizpůsobit, zvládat, dotáhnout… Rodičům, škole, partnerům, přátelům, v práci.

A stále ČEKÁME, že přijde nějaký velký boss a pochválí nás a konečně naše úsilí a práci ocení. 

(Pocit uznání je jednou z věcí, kterou lidé požadují po svých zaměstnavatelích nejvíc. Často ale nejsou vůbec vyslyšeni. Znáte to?)

Domnívám se, že je důležité začít s pochvalami a oceňováním sám (u) sebe. Vědomě, každý den, jen Vy. A já☺. Zpočátku možná budete mít pocit, že se OPRAVDU DNES NEMÁTE ZA CO POCHVÁLIT.

Vydržte.

• Uvolněte se…

Vezměte si papír a tužku. Představte si den, který je téměř za vámi.  

A položte si kontrolní otázku: Co se mi dnes povedlo? A napište si 3 věci, které se vám dnes povedly. 

Malé povzbuzení: počítá se cokoli. To, že jste ustál/a rodinnou oslavu, ovládl/a se v autě a nezačal/a řvát na řidiče před vámi, konečně si v klidu dočetl/a knihu či vyrobil/a rodině výbornou večeři.