5 tipů, jak si zachovat životní energii a nepodléhat únavě

Jdu parkem, vyšťavená, taktak se vleču. Kolem vesele pobíhají děti, běžci si dávají svou pravidelnou půlhodinku. Tamty dvě paní mají hole, svižně jdou a ještě se při tom usmívají. A nejsou to už žádné třicítky. Takhle bych se taky chtěla cítit. Asi budou zdravé…

Je to i váš příběh? Jste často unavení? Ať už v nemoci, po nemoci, nebo jen tak – životem?

Únava je můj celoživotní společník. Před nemocí byla taky, nízký tlak jsem měla snad odjakživa, po nemoci je to ale zase jiné kafe.
Únava může přijít a jsou situace, kdy je to přirozené.
Ale často si to děláme sami. Plýtváme energií na věci a situace, které si to nezaslouží.

Na začátku života máme určitou životní sílu – tedy životní energii. Máme ji všichni, byla nám dána do vínku. Během života se to ale mění.

Naší zásobárnou životní energie jsou ledviny. Někdy nazývané: sídlo božské moudrosti. Tady bydlí naše životní síla.
Jak dobře se o ni staráme, tak dlouhý a kvalitní je a bude náš život.

Prevence před nemocemi totiž začíná v naší mysli:

Problémy s ledvinami přímo souvisejí s věcmi, které bychom měli zpracovat. Pak se můžeme volně nadechnout a jít dál.

Pro naši životní energii – a zdraví – je přímo nezbytně nutné, abychom dělali, co nás baví. Abychom dělali něco, co je pro nás smysluplné.

Co je to vaše, víte to?
Nikdy není pozdě začít hledat, co vás opravdu naplní. Doslova zasytí vaši duši. (A dobrý pocit v těle přijde hned potom.)

Co opravdu milujete? Co vás nabíjí? Pro váš mobil je to elektřina.
Co je tím vaším zdrojem?  Pro mě je to například jakýkoli pobyt ve vodě. Chvíle v přírodě. Zpěv. Uvědomění si, proč jsem vlastně tady a co je mým snem.

Napište si, co vás nabíjí. Kde cítíte, že to JE ONO? Je to prevence pro vaše zdraví, pro duši i tělo.

Znáte je, energetické upíry? Možná je vám známý ten pocit, kdy jste byli s nějakým člověkem, ale cítili jste se úplně bez energie.
Jak to? Nevypnuli přece proud… Ale vás jako by někdo vyndal ze zásuvky.
Jsou lidé, kteří jsou mistři ve vysávání druhých. Dovedou vás v mžiku zahrnout takovou dávkou negativních věcí, že pomalu jdete do kolen.

Když víte, že se s podobným člověkem musíte potkat, je možné se na setkání „s upírem“ připravit. Toto cvičení sama používám a funguje. Je to rychlovka. :)

Představte si, jak vaše tělo obepíná tenký obal. Můžete vnímat mlhu, tenkou folii nebo látku.
Prostě jste najednou „uzavření“ v ochranné bublině.
Jste přítomní, a zároveň jste chráněni před negativními slovy, myšlenkami, energiemi.
Jste v bezpečí.

A zároveň způsobuje únavu?

Lpění na minulosti

Velké téma, které by si zasloužilo samostatný článek.
Pobývat v minulosti je na jednu stranu velmi lákavé. Proč? Protože jsme v jistotě, ve známém prostředí. Cítíme se bezpečně.

A taky je to téma vhodné k rozhovoru.
Značka: O čem bych se jinak s lidmi bavil/a?

Můžeme donekonečna minulost rozebírat a stěžovat si.
Ale hluboké a dlouhodobé nepřijetí minulosti a smutek vede k depresím a obviňování druhých.

Za můj život můžete vy!
A jedeme na vlně oběti. A někdy se nám to i líbí. Proč ne?

Jenže se dostáváme do energetického dluhu.
Lpění na minulých traumatech nám odčerpává energii a odvádí nás od žití v přítomném okamžiku.

Co s tím? Řešením je odpuštění. Další velké a obsáhlé téma.
Odpuštěním a dalšími tématy důležitými k uzdravení se zabývám do hloubky tady.

Uvíznutí v určité situaci z minulosti

Je podobné jako lpění na minulosti. Ale jsme zabředlí v jedné situaci, ve kterém nám bylo dobře. Rochníme se ve vzpomínkách, a když se probereme a podíváme se do obličeje „reality“ našeho všedního dne, je nám špatně.

Například nemůžete zapomenout na skvělé časy, kdy jste studovali v zahraničí. Nebo na rané dětství svých potomků.
Neříkám: nemějte vzpomínky a prožitky spojené s minulostí. To je moc fajn.  Ale rozhodující je POCIT.

Pokud se u toho dlouhodobě cítíte špatně, neprospívá vám to.

Uvíznutím v minulosti, kdy se opravdu kvůli něčemu denně trápíte, ztrácíte spoustu energie a oslabujete své tělo. Pak přicházejí chřipky, chronické nemoci nebo nehody.
Když přijmete životní etapu, ve které se právě nacházíte, ušetříte si tím spoustu energie.

Ne všechny dny jsou fajn a příjemné. Výzvy, problémy a nepříjemné situace známe všichni. Ale nejen americké filmy můžou mít dobrý konec. :-)

Vyzkoušejte techniku: Přepisuji svůj mozek.
Cože? Ano. Trochu ho zkusíme obalamutit.

Náš mozek totiž nerozlišuje mezi tím, co je tzv. pravda a co ne. Stejně jako nerozlišuje mezi minulostí a budoucností. Co mu předložíme, bere jako hotovou věc.
Když mu stále říkáme: Nestihnu to… Není mi dobře… To dopadne dobře…, říká si: V pořádku, majitelko/majiteli, jak chceš.

Zkuste dát dnes svému mozku na dobrou noc jinou „potravu“.

Zažili jste dnes něco nepříjemného? Nebo v nedávné době? Určitě máte tu nepříjemnou situaci v živé paměti.
(Negativní věci v nás obvykle zůstávají dlouho.)

Umožněte si prožít v hlavě vlastní divadelní představení. Budete usínat s jiným pocitem. A váš mozek usne spokojeněji s vámi.

Jste během dne unaveni? Třeba v autě, v práci, odpoledne doma?
Zkuste se osvěžit. Ne vždy je nablízku sprcha nebo káva.

Je to lepší? Cvičení na dvě minutky. A dá se trénovat, jako všechno.
Tak zkoušejte. :-)

My ženy jsme úžasné. Téměř dokonalé. Jedeme až do rozsypání, na pokraj zhroucení. Aby nás pochválili a měli rádi. Ale často to tak není. Au. Jo.

Co s tím?

Vytyčte si jednu základní věc na den, kterou je třeba udělat.
(Vím, že toho máte hodně. Ale zkuste jednu. Pro svůj pocit. O tom níže…)

Budete mít v hlavě jeden základní cíl. Nemusíte jich mít desítky. To je spíš mužská energie a záležitost. Nám ženám je přirozenější plynutí, nacítění se.

Když se vám „to“ povede, oceňte se, pochvalte. Třeba tady: >>> 

Jak na únavu po nemoci?

V případě ne-energie a únavy po nemoci je to stejné. Prostě je tady a je součástí života. Zkuste to přijmout a nebojovat.

V denním koloběhu si sem tam položte otázku:
-Jak mi teď je?
-Ok, už fakt nemůžu…

A zkuste použít tuto větu, je luxusní:

Co nejhoršího se může stát, když si lehnu?

Nebo lehnu a zamedituju nebo lehnu a zasním se…
Nebo jen tiše sedím a jsem..

Zkuste to. Je to nesmírně léčivé.

Ano, když máte děti, zodpovídáte do určitého věku také za ně. Ale jinak zodpovídáte pouze za svůj život. 

Jak na to prakticky?

Představte si kruh rozpůlený na dvě poloviny. Ten představuje váš vztah – jakýkoli. S partnerem, rodičem, dítětem, kamarádkou, šéfem.
Obě poloviny jsou stejné. Vaše je jedna, vašeho partnera druhá.
Vy jste zodpovědní ale pouze za tu svou půlku. Za své emoce, slova, myšlenky, …
Reakce partnera na vaše slova, myšlenky, emoce – to je zase jeho.

Ano, někdy je to těžké. A nemusí to jít hned. Ale když si to začnete postupně uvědomovat: Jsem zodpovědná/ý za svou polovinu vztahu, uvidíte a hlavně pocítíte změnu.

Nemusíte nést na bedrech tíži celého světa jako obr Atlas.

Když se snažíme vždy a všem vyhovět, nemáme už energii a sílu sami na sebe. Pomůže vám, když se naučíte rozlišovat, co je pro vás důležité, a hlavně: co ve svém životě můžete opravdu ovlivnit.

Ve kterých situacích plýtváte vaší vzácnou životní silou nejvíc?

Dokáží nás pěkně semlít. Trápíme se a druhé litujeme. Ale jim asi nepomůžeme, zato sami sobě tím ublížíme. Když se přistihnete, že v hlavě přemíláte něco, co není „vaše“, zeptejte se sami sebe:

Mám na tuto situaci vliv?
Co mi přináší?
Jak se u toho cítím?

Možná bude zase o krůček blíž k tomu, abyste energií zbytečně neplýtvali.

Znáte ty věty, které si čas od času říkáme všichni?

Neměl/a jsem to udělat jinak?
Ale co tomu řekne…?
Jak to bude vypadat?

Jsou to scénáře, které nám podsouvá naše hlava. Brkají nám na strunu našeho vztahu k sobě, pokoušejí naši touhy po jistotě a dokonalosti.

Dobrá zpráva je, že nejsme kouzelníci a (obvykle) lidem do hlavy nevidíme.  V danou chvíli děláme věci, jak jsme schopni. Je normální, že po nějaké době bychom to udělali jinak. :)

Ale život není nanečisto. Všechno, co děláme, pro nás má smysl tehdy, když se to děje.

Rozhodně je fajn poradit a pomoci. Pokud nás druhá strana požádá, je to v pořádku. V opačném případě je to mrhání silami a časem.

Někdy se opravdu snažíme blízkému člověku opravdu pomoci. Vysvětlujeme, pořád dokola. A on nechápe, nedbá na rady, neocení,…

Dlouho jsem nechápala, proč. Až pak jsem zjistila, že to není špatným výkladem ani (ne)chápáním druhého.
Každý z nás se nacházíme jinde na cestě. A je v pořádku, že k některým věci potřebujeme prostě dozrát. A někdy nás musí postrčit i sám život…

Malé pokroky a úspěchy. To je cesta za vaší silou a mocí.

Který první krůček zvládnete ještě dnes? :-)
Napište do komentářů.

Držím vám palce a přeji spoustu energie.

S láskou Helena

P.S. Toužíte se v životě posunout? Potřebujete pomoci s Vaší životní energii? Trápí Vás únava a jiné trable?
Objednejte se ke mně na konzultaci. Moc ráda budu Vaší průvodkyní.